Výstava TĚLO NA TĚLO
Dům umění a kostel sv. Václava, Opava | 30. 5. – 31. 8. 2025
Vernisáž: 29. 5. 2025 v 17:00

Výstava Tělo na tělo, pořádaná v Domě umění a kostele sv. Václava, představuje výběr autorů, jejichž tvorba se intenzivně zabývá zobrazením lidského těla – od otevřeně expresivního pojetí až po subtilní imaginaci. Vernisáž se uskuteční 29. května v 17 hodin a výstavu budou moci lidé navštívit do 31. srpna.

Kurátorský tým ve složení Jakub Kožiál, Štěpánka Bieleszová a Lenka Bergerová vytvořil výstavní koncepci, která klade různé přístupy k tělu doslova „tělo na tělo“. Jednotlivé polohy a výrazové strategie se střetávají, překrývají, komunikují a společně vytvářejí silný dialog o intimitě, identitě a tělesnosti.

„Nechceme šokovat ani moralizovat. Zajímá nás tělo jako médium sdělení – jak o nás vypovídá, co v sobě nese, jak jej vnímáme v různých kontextech a rolích,“ říká jeden z kurátorů výstavy Jakub Kožiál. Výstava je otevřeným prostorem pro otázky: Jak tělo vnímáme dnes? A jaké místo má v uměleckém vyjádření?

Miloslav Stibor ve svém cyklu 15 fotografií pro Henriho Millera přináší syrovou smyslnost a literární vrstvení obrazů. Milan Borovička zklidňuje vizuální tón do jemných fragmentů a portrétů, které oslavují estetickou krásu a ticho. Bohumil Kocina abstrahuje tělo do světla, linie a tvaru, zbavuje jej individuality a přetváří ve vizuální kompozici.

U Michala Kalhouse zůstává tělo jen naznačeno – je přítomné, ale skryté, v náznaku, v tichém gestu. Naproti tomu Michal Macků tělo používá jako nástroj introspektivního poznání – jeho díla rozkrývají psychologické roviny lidské existence.

Zcela odlišný přístup nabízí kolektiv Ateliéru tělového designu Fakulty výtvarných umění VUT v Brně, který ve své instalaci Hra na pravdu tematizuje práci s aktem jako médium společenské reflexe a kritiky. Kladou si otázky: Kdo je dnes objektem obdivu? Koho oslavujeme? A kdo snese pohled, který jej objektivizuje?

Výstava Tělo na tělo není provokací, ale sondou do současného vizuálního uvažování o tělesnosti. Zkoumá tělo jako médium, jako poselství i jako nástroj introspektivního a společenského dialogu. Nabízí prostor k zamyšlení nad tím, jaká je role lidského těla v našem životě a v současném umění.