PRONÁJMY


Kontakt pro zájemce pronájmu v Obecním domě:

RECEPCE / OBECNÍ DŮM, Ostrožná 46, Opava

Mobil: +420 734 518 907

e-mail: recepce@oko-opava.cz

Kontakt pro zájemce pronájmu v Domě umění:

RECEPCE / DŮM UMĚNÍ, Pekařská 12, Opava

Mobil: +420 734 862 481

e-mail: recepce@oko-opava.cz

Opavská kulturní organizace pronajímá tyto prostory:

Sál purkmistrů v Obecním domě

Schösslerův salonek v Obecním domě

kostel sv. Václava v Domě umění

Provozní řád Obecního domu

Provozní řád kostela sv. Václava

Ceník nájmů a služeb – Obecní dům – obchodní

Ceník nájmů a služeb – Obecní dům – neobchodní

Ceník nájmů a služeb – kostel sv. Václava, Dům umění refektář – obchodní

Ceník nájmů a služeb – kostel sv. Václava, Dům umění refektář – neobchodní

 

Více informací o svatebních obřadech

Komentované prohlídky města Opavy a historických objektů (Obecní dům, kostel sv. Václava, kaple sv. Kříže aj.) – ceník ZDE


 

Sál purkmistrů

Kapacita sálu je 100 osob.

Hlavní společenský prostor Obecního domu se nachází v přízemí objektu. Sál purkmistrů je určen ke konání společenských plesů, firemních večírků, banketů, koncertů vážné hudby, tanečních kurzů. Nastávající novomanželé zde mohou uzavřít sňatek.

Svým interiérem se řadí k reprezentativním a velice vyhledávaným místům města Opavy. Stěny sálu jsou zdobeny kopiemi portrétů nejvýznamnějších opavských purkmistrů z let 1750–1945. Tato unikátní kolekce vznikala od roku 1899 na zakázku purkmistra Emila Rochowanského, jejich autory byli Rudolf Templer, Adolf Zdrazil a Helmut Krommer. Na tradici portrétování starostů a primátorů se navázalo po roce 1945 a 1989. Novodobé obrazy malovala MgA. Blanka Valchářová. Originály jsou umístěny v kanceláři primátora v budově Hlásky.

Jednotícím prvkem celého Obecního domu, a tedy i sálu, se staly lustry ve tvaru růží autora Daniela Piršče. Křehký biskvitový porcelán designových svítidel firmy Lasvit – ROZA kontrastuje s výmalbou stěn dekorem dle návrhu Michaely Vrbkové a těžkým dubovým materiálem, perfektně zpracovaným sochaři Vítem Novotným a Jakubem Lipavským.

      


Schösslerův salonek

Kapacita salonku je 50 osob.
Společenská místnost s vlastním sociálním zařízením a vybavenou kuchyňkou, na jejíž prostor volně navazuje terasa, ze které se otevírá zajímavý výhled na střechy domů opavského centra. Salónek je vhodný pro konání kulturních a společenských akcí menšího rozsahu, také besed, diskuzí, přednášek, školení. Díky vlastnímu uzavřenému zázemí, může být prostor využit k pořádání soukromých akcí (rodinné oslavy, firemní večírky).

Původní prostory, sloužící jako kanceláře bankovních úředníků, byly přebudovány na společenské místnosti s vlastním sociálním zařízením a vybavenou kuchyňkou. Salonek byl pojmenován po jednom významném opavském purkmistrovi, jenž se významně zasloužil o modernizaci Opavy, zejména pak o výstavbu podílející se na současném vzhledu města.

Johann Josef Schössler (* 1761 – † 1834), druhý doživotní purkmistr, prosadil stavbu divadla, přičinil se o vytvoření našeho nejstaršího muzea. Díky Johannu Josefu Schösslerovi se Opava honosí prstencem parků okolo centra města na místě původních středověkých hradeb.

V současné době je místnost vyzdobena replikami pohlednic dokumentující proměny našeho města v době Schösslerova působení – 2. pol. 19. stol.

      


kostel sv. Václava

Kapacita kostela dle typu akce a uspořádání.
V současné době se zde konají koncerty vážné hudby, významná společenská setkání a od 27. června 2007 i svatební obřady.

Historie a současnost

Kostel sv. Václava je součástí bývalého kláštera na Pekařské ulici v Opavě. Klášter dominikánů byl založen opavským vévodou Mikulášem I. po roce 1291 v blízkosti městských hradeb. V roce 1336 byl vysvěcen biskupem Janem III. V raně gotické etapě vyrostla provizorní klášterní budova, chór, sakristie a kaple sv. Dominika, v druhé bylo vystavěno trojlodí. Kostel se stal největší kamennou sakrální stavbou středověké Opavy.

Nejstarší fázi stavby dokumentují tři románská okénka v kapli sv. Dominika, z nichž dvě byla zazděna ještě před rokem 1336.

V polovině 15. století byla z původní sakristie postavena kaple sv. Kříže, dnes známá jako Moravská, kde se konaly bohoslužby v češtině.

V 16. století se klášter ocitl v ekonomických potížích a po vymření celé mnišské komunity na mor v letech 1541–1542 zůstal jistou dobu neobsazen. Po požáru v roce 1556 a následných renesančních přestavbách došlo k nové konsolidaci kláštera.

V roce 1601 byla kaple rozdělena cihlovou zdí a v západní části vytvořena kaple Mošovských z Moravčína. Manýristické stavební úpravy v pozdně gotické Moravské kapli byly provedeny až v roce 1616. V době třicetileté války byl kostel několikrát vyrabován protestantskými vojsky. Rozsáhlé raně barokní opravy musely být uskutečněny také po pustošivých požárech v letech 1651 a 1689, kdy žár zničil i tři velké zvony na dvoupatrové věži s cimbuřím.

V roce 1696 vystavěl opavský fojt Jindřich Baltazar Kurz před západním průčelím kostela loretánskou kapli. Sloužila jako rodinná hrobka.

Rozsáhlou barokní přestavbou procházel klášter v letech 1732–1733. Kostel tehdy obdržel devět nových oltářů. Tyto úpravy však klášter uvrhly do velkých dluhů, které se nedařilo vyrovnat. Ekonomická krize se prohlubovala, až byl klášter na žádost vlastního převora císařským dekretem z 16. června 1786 zrušen. Příznačným projevem osvícenství bylo přidělení objektu vojsku, jež ho používalo až do konce první světové války jako skladiště mouky a obilí. V tomto období došlo k rozsáhlým demoličním úpravám exteriéru. Např. byla zbořena klášterní věž, 1851 i loretánská kaple, kamenná dlažba byla nahrazena betonovou plochou.

Duchovní degradaci, kdysi svatého místa, se nepodařilo zvrátit ani se vznikem nové republiky. V roce 1922 se stal majetkem Československé armády, k vojenským účelům sloužil i německému Wehrmachtu.

Až v rámci přestavby kláštera na Dům umění v letech 1967–1974 začaly první stavebně – historické průzkumy, archeologické výzkumy a restaurování maleb v kapli sv. Dominika. Definitivní rekonstrukce fasád se objekt dočkal v letech 1999–2001. V roce 2005 došlo na ideový podmět akademického sochaře profesora Kurta Gebauera i ke konzervaci interiéru po vzoru italských památek. Tzv. italský styl konzervuje původní poškození omítek a zachovává autentický ráz.

V roce 2007 získal kostel mimořádné ocenění Komory českých architektů Interiér roku.

      


Refektář

Kapacita sálu je 60 osob.
Sál je využíván především pro přednášky, komorní výstavy a filmové projekce.
Refektář je umístěn v přízemí Domu umění. Původně sloužil jako jídelna mnichů a stejně tak jako ostatní prostory byl v průběhu let 2010 a 2011 rekonstruován.